Není dost dětí v praktických školách? Tak je tam pošleme

KOMENTÁŘ: Jedna věta v ministerské novele školského zákona může změnit život mnoha dětem, které mají tu smůlu a vyrůstají v nepodnětném prostředí. A rozhodně ne k lepšímu.

Novela školského zákona umožní všem žákům, kteří to budou potřebovat, využití podpůrných opatření. Což je úžasné, ne?

Na první pohled pozitivní vyznění novely však skrývá nebezpečné úskalí. V ustanovení § 16a odst. 5 věty druhé se dočteme:

Posouzení mentálního postižení dítěte nebo žáka pro účely tohoto zákona vždy vychází z hodnocení rozumových a adaptivních schopností dítěte nebo žáka v souvislostech jeho vývoje a jeho sociálního a kulturního prostředí.

Nejednoznačná formulace ustanovení umožňuje různé pohledy na věc – tedy na problematiku zařazování dětí do praktických škol, jež mají vzdělávat žáky s mentálním postižením. 

Výše uvedená věta umožní posuzovateli zohlednit subjektivní názor a označit za mentálně nedostečné i takové děti, jejichž intelekt dalece převyšuje hranici 70 bodů, které však mají tu smůlu, že vyrůstají v zanedbaném, nepodnětném prostředí neumožňujícím objevit, natož rozvíjet jejich schopnosti.

Umístit takové dítě do praktické školy je krokem zpět. ( Nehledě na to, že podobnou praxi už bylo české školství, respektive český stát odsouzen v kauze D.H. a ostatní vs. Česká republika u Evropského soudu pro lidská práva. Více o případu najdete třeba tady: http://1url.cz/D4e7.)

Dětem se znovu uzavře cesta ven

Krokem, který zavírá dveře různých možností, šancí žít jinak, než žijí rodiče, a v konečném důsledku uplatnit se na trhu práce.

Mentálně nebo tělesně postižení žáci v praktických školách při výuce zcela jistě postupují jiným tempem, než jaké by vyhovovalo inteligentním, avšak sociálně zanedbaným dětem. Ty si potřebují během krátké doby osvojit dovednosti běžné u jejich neznevýhodněných spolužáků ve školách hlavního proudu tak, aby se mohli bez problémů vzdělávat společně. Výuka musí být alespoň na počátku rychlá a intenzivní a její cíl je odlišný od vzdělávacích cílů praktických škol.

Nechceme jen kritizovat. Naše řešení?

Děti žijící v sociálně znevýhodněných podmínkách, a zdůrazněme, že se vůbec nejedná pouze o Romy, mají velké šance dosáhnout na odpovídající vzdělání a zařadit se do společnosti, potřebují však pomoc. Umisťování do praktických škol v tomto případě jako pomoc chápat nelze.

Jaké jsou tedy jiné možnosti?  Naše odpověď je jasná: asistent pedagoga.

Člověk, který se potřebným dětem věnuje nejen ve škole přímo ve výuce i po vyučování, ale je také v kontaktu s jejich rodinami, navštěvuje je a snaží se, aby domácí prostředí dětem neznemožňovalo školní přípravu. Je zprostředkovatelem komunikace mezi rodinou a školou. Často bývá jedinou osobou ze školy schopnou říci rodičům o jejich dětech něco pozitivního.

Nepřímá úměra

Asistent je člověk empatický, který chápe příčiny problémů, s nimiž se sociálně znevýhodněné děti ve škole potýkají. Díky individuální péči dokáže poznat a rozvíjet jejich jedinečné schopnosti, které by při jiném přístupu zůstaly navždy skryté.

Řešení situace sociálně znevýhodněných dětí na poli vzdělávání vyplývá z funkce nepřímé úměrnosti dané rovnicí: Více asistentů pedagoga v běžných školách - méně žáků ve školách praktických.

Alžběta Ingrová