Jak vypadalo vzdělávání Romů po roce 1945

Rok 1945 přinesl obrovskou úlevu z konce druhé světové války. Lidé se pomalu vzpamatovávali z několika let okupace.

Z českých Romů zbylo asi 600, ostatní byli vyvražděni v koncentračních táborech. Na Slovensku měli Romové štěstí ve „včasném“ ukončení války, dříve či později by je stihl stejný osud jako české a moravské Romy.

Po odsunu sudetských Němců zůstalo pohraničí neobydlené, začala se ale horečně budovat infrastruktura a průmysl. Pro tyto účely byli najímáni romští dělníci ze Slovenska. Romové, kteří přicházeli ze Slovenska, většinou absolvovali pouze několik tříd základní školy, někteří byli zcela negramotní.

Na počátku padesátých let vznikaly tzv. „cikánské školy.“ Jednalo se převážné o různé letní „převýchovné a doučovací“ tábory. Dopoledne se děti učily základům společenského chování a odpoledne byl pro ně připraven sportovní a kulturní program. Běžnou praxí se stávalo, že romské děti byly zařazovány do zvláštních škol. Režimu postačovalo, aby Romové dosahovali jen základního vzdělání. Pokud byli v běžných základních školách, většinou seděly v zadní lavici a nedoporučovalo se, aby ve třídě bylo více, jak dvě romské děti, někdy jedno na třídu.

V roce 1970 mělo střední všeobecné vzdělání v ČSSR jen asi 0,5% romských mužů a žen, střední odborné necelé 1 %, vysokoškoláků bylo 39 (26 mužů a 13 žen).

Romští žáci byli demotivováni přístupem učitele a spolužáků. Mnozí z nich tedy nakonec putovali do zvláštních škol. Tak vznikl začarovaný kruh, s kterým se setkáme ještě dnes.

Tento stav totiž přetrval i po revoluci. Učitelé stále přemlouvali rodiče k tomu, aby své děti radši dávali do zvláštních škol, hodně rodičů je poslechlo. Tyto „přesunuté děti“ mají dnes potomky, kteří po jejich vzoru končí také ve zvláštní škole, dnes již přejmenované na praktickou.

Vzdělanost Romů pomalu stoupá, ale z následků dědictví komunistického režimu se Romové budou dostávat ještě dlouho.

(Čerpáno z BP I. Hlaváčkové)

Stáňa Miková